Jdi na obsah Jdi na menu

Proč neslavit Halloween

 

PROČ NESLAVIT HALLOWEEN

     Halloween je anglosaský svátek slavený 31.10.  Vyvinul se z křesťanských svátků, které známe jako Památka zesnulých a patří jim den 2. listopadu,  jejichž předchůdcem byl předkřesťanský Svátek Předků – Svátek Duší. Při halloweenu chodí děti ve strašidelných kostýmech dům od domu nejčastěji s říkankou: „Koledu, nebo vám něco provedu.“ Za to dostávají sladkosti. Do děsivých kostýmů se oblékají také dospělí a všude vládne veselí s podtextem  strašidelné atmosféry. Domy jsou již před svátečním dnem dekorovány dýněmi, zejména vydlabanými tak, aby připomínaly obličej a s hořící svíčkou uvnitř. Méně se ale ví o tom, jak je pojem Halloween blízký jinému pojmu – Helloween, v překladu znějící „ Příslušní k Peklu“.  I když slovo Hall znamená světlo, je docela možné, že při vzniku názvu svátku, šlo o umnou zástěrku skutečného vlivu manipulací s písmeny. Halloween je svátkem, který se slaví jako národní ve všech západních zemích Evropy, v Kanadě, v USA, na Bahamách, v mnoha zemích Jižní Ameriky, kde je nazýván Nocí čarodějnic, omezeně se slaví na Novém Zélandě ale hojně ve Švédsku.         

     V naší východní kultuře halloween místo nemá, pro naši národní kulturní tradici je svým pojetím devastující.                                                                                                                                                              

     V naší národní kultuře, tak jako v kultuře dalších slovanských národů, byl odpradávna významným dnem Den předků nebo též Den duší. Svátek byl vědomou oslavou těch, kteří již fyzický svět opustili. V domech lidé v tento den zapalovali očistný oheň, stejně jako na posvátných místech a místech posledního odpočinku. Lidé se scházeli, aby si připomněli světlé skutky těch, na které vzpomínali, aby se případně poučili, i třeba z jejich chyb. Žádné dýně se strašidelně vydlabanými obličeji, žádné děsivé ustrojení a koledy s pohrůžkou.  Ale společné slavnostní setkání, při kterém se v každém člověku rozšiřovalo světlé vědomí a pozvedala se jeho duchovnost, kdy se upevňovalo propojení mezi lidmi i s jejich rodovými kořeny. Zapálené ohně a svíce měly přivítat a potěšit duše zemřelých na jejich pouti. Současně toto živé světlo mělo chránit živé před temnými bytostmi. Stává se, že v tyto dny na sebe upozorní i duše, které nedošly klidu. Při oslavách lidé přinášeli na hroby nebo posvátná místa jako dar květiny, ovoce, zeleninu i pečivo. Významné místo zde mělo vajíčko, jako symbol cykličnosti a znovuzrození. Rodiny i celé rody se scházely ke společné vzpomínkové hostině. Dodnes se v některých místech slovanských zemí, udržuje i tradice společného posezení a hodování v přírodě, někdy přímo u hrobů. Lidé věřili, že v tyto dny, stejně jako ve dny Slunovratu, stojí duše jejich předků jako ochranný štít proti temnotě. Posilují rodovou soudržnost a udržují rodovou paměť.

     Co svými řádky chci sdělit? Nepřebírejme neuváženě cizí vlivy, které jsou nám umně podsouvány. Nepřebírejme cizí vlivy, kterým nerozumíme, jen proto, že se nám jeví zábavné, či moderní, bez hlubšího pochopení. Dejme si práci s tím, abychom se zamysleli nad tím, komu poslouží rozšíření cizích mnohdy ne-kulturních zvyků do našich zemí. Dejme si práci s tím, abychom se zamysleli nad svými kořeny, nad tím, kým jsme. Buďme hrdi na svou kulturu, zajímejme se o ni, ochraňujme ji, předávejme ji svým potomkům. S pochopením, úctou i respektem a to i ke kulturám jiných národů.      

                                         

                                                                               Zuzana Kaiser Dorazilová